Dovolte mi, abych Vám všem, filmařům, porotcům, kamarádům, přátelům, ale i nepřátelům popřál do nového roku nejen mnoho filmařských, ale i osobních úspěchů a mnoho zdraví. Tak jako každý člověk, tak i my filmaři kráčíme do (každého) nového roku s určitým přáním a též cílem, který bychom chtěli dosáhnout, neboť nám to ten minulý rok tak nějak nevyšlo.
V úvodu mého novoročního přání jsem úmyslně oslovil „přátele i nepřátele“ i když to nebylo ve zlém úmyslu. Náš společný koníček, neprofesionální film, nas nejen spojuje, ale budí v nás někdy i pocity nepřátelství. K tomuto názoru mne dovedl článeček ve FILMDATU, který pojednává o nepřátelských vztazích mezi filmovými autory (některými) a porotci.
Právě teď, kdy jsem skončil moji aktivní činnost jako filmař a na základě mých skoro 30 letých zkušeností jako filmař, ale někdy i jako porotce, dívám se na celou tuto situaci poněkud střízlivěji, než ten, který se cítí tímto „nepřátelstvím“ přímo postižen. Co si budeme namlouvat, ono to tak už v životě je a nemyslim si, že se to dá změnit. Ještě jsem nikdy nezažil například ve sportu, že poražený vychvaloval rozhodčího, který mu nedal tu známku a nebo ty body, které si ten sportovec buď zasloužil a nebo podle svého pocitu i přál. Tam, kde se nedají výsledky měřit na vteřiny a nebo metry, hraje v mnoha případech i subjektivita rozhodčího a nebo porotce nemalou roli. Pochopitelně, že rozhodování je často ovlivněno po rocích získanou sympatií nebo přátelství, stejně jako antipatií a nebo i nepřátelstvím. Já si dovoluji i říci, že někdy tyto subjektivní pocity porotce hrají i tu rozhodující roli. Pokud by mi to chtěl někdo vyvrátit, musí mi ale nejdříve zdůvodnit, proč například určitý filmeček jednoho autora na rozličných festivalech a u rozličných porotců získává někdy i podstatně rozličné hodnocení. Já osobně jsem zažil toto často protichůdné hodnocení u rozličných porot. Je značný rozdíl v posuzování například u poroty složené z amatérských filmařů, což je praxe u nás v Německu, další rozdílné posuzování například od filmových metodiků a nakonec poroty složené z profesionálních filmařů. Ale i zde v těchto skupinách jsou někdy rozdíly, a to z toho důvodu, že se neprofesionální filmy často posuzují tak, jako králíci na výstavě drobných zvířat. Ten je hezký, ten je hezčí a tento je nejhezčí. Vím, že u posuzování filmů se řídí porotci určitými pravidly a kriterii, ale tak dlouho, jak se budou posuzovat filmy různých žánrů dohromady, nebude naděje na opravdu objektivní výsledek. Každý film je pro mne umělecké dilo. Každý film má silné i slabé stránky. U některého filmu je to fantastický námět, scénář, vedení kamery, střih, zvuk, herecký výkon a nebo i režijní práce. U profesionálů pracuje na každém filmu řada pracovních skupin, složená z desítek lidí, kteří se to ne jenom učili, ale kteří jsou na každou tu profesi specialisté. V neprofesionálním filmu to vše má zvládnout jedna osoba? Neznám žádného desetibojaře, který dosáhl u všech disciplín ty nejvyšší výkony.
Pokud budou páni porotci stále posuzovat naše filmy jako celek, budou jak spokojení tak i nespokojení filmoví autoři. I když jsem skončil svou aktivní filmařskou kariéru, přesto jsem se cítil tím článkem na Filmdatu tak nějak i sám napaden. Jsou neprofesionální filmaři nevzdělaní blbečkové? Udivilo mě tvrzení, že všichni porotci „mají“ vysokoškolské vzdělání a tak nejsou žádní… Já, stejně jako desítky nebo stovky neprofesionálních filmařů, máme též vysokoškolské nebo univerzitní vzdělání, a právě proto, že točíme amatérské filmy nejsme žádní podřadní lidé. Žádná škola nedělá člověka jak inteligentním, tak i v určitém oboru absolutně profesionálním. Neznám lepšího a brilantnějšího režiséra – bez jakéhokoliv vysokoškolského vzdělání – jako Pana režiséra Stevena Spielberga, ktery byl celý můj filmařský život mým vzorem. Znám řadu umělců, kteří jsou opravdoví umělci bez vysokoškolského vzdělání. Znám též absolventy vysoké školy, kteří se honosí tituly a stále pokulhávají za opravdovými a nadanými umělci. Jak už jsem napsal na začátku, film, i když neprofesionální, je kus umění, a to veliký kus, to mi můžete věřit. I porotcování není lehké a vyžaduje nejen nějaký ten titul a nebo vysokou školu, ale i prakticke a ne jen teoretické znalosti. Tak jako filmař vkládá do každého filmečku svůj subjektivní náhled na zfilmované téma, tak i porotce se nechá často ovlivnit svými subjektivními pocity. Vždyť jsme pouze lidé a nikdo z nas není bez chyby.
Vážím si každého neprofesionálního filmaře, ať je to kamarád a nebo i nekamarád. Vždy je v nás kousek závisti na úspěch toho druhého a každý z nás, pokud jeho film není mezi těmi oceněnými, se cítí tak nějak poškozen. Ale oproti uražené ješitnosti některých pánů porotců se vrací filmaři zpět ke svému koníčku a pracují na nových filmech, aby dokázali, nejen pánům porotcům, ale i sami sobě, že umí natočit opravdu fantastické filmy. Ten příští film bude vždy ten nejlepší.
A tak přátelé a nepřátelé zahrabme ty válečné sekery a nenávistné napadání, podejme si vzájemně ruce a zkusme to tento rok tak trochu jinak, tak nějak opravdu kamarádsky.
Mnoho úspěchů vám všem
přeje Oskar Siebert
z Regensburgu
