Určitě se najde dost lidí v našem oboru amatérského filmu, kteří by rádi nahlédli do té místnosti, v níž zasedá odborná porota té které soutěže. Spočítal jsem si, že jsem byl členem celkem 250 porot různé úrovně, od krajských až po mezinárodní. Někdy jsem si vyslechl od některých autorů názory na to, jak to asi v těch porotách vlastně probíhá. Obvykle se tyto úvahy týkaly těch, kteří v soutěži nepochodili nebo očekávali jiný výsledek. Každý autor, a to je zcela přirozené, vidí svůj film na pomyslném kvalitativním žebříčku výš než odborníci v porotě!
„Porota je Dorota“, zaznělo z úst některých z nich. Vždyť co energie, času a také peněz ho ten film za rok, co ho točil, stálo. A teď, ten výsledek. Při tom, co vím, členové porot až s výjimkou těch, kteří v nich stanuli poprvé, nikdy neprozrazovali autorům, jak diskuse v porotě probíhala a kdo komu navrhoval jaké ocenění. Vím i o tom, jak někdy ti zkušenější autoři těm, kteří takové znalosti neměli, říkali: „To se musíš seznámit s některým z těch porotců blíž, a pak se uvidí, jak ti pomůže k ocenění.“ Představa, že by někdo někomu z autorů fandil a zkoušel to prosazovat proti hlasům dalších, je zcela mimo mísu. Diskuse obvykle probíhaly na základě toho, jakým způsobem dokázal autor film natočit téma, které si vybral. Hodnotilo se vždy všechno. Obsah, námět, jeho zpracování ve všech tvůrčích složkách. Není nutné jmenovat všechny profesory FAMU, režiséry a kameramany, nebo i produkční, s nimiž jsem se v porotách setkal. Shrnuto šlo vždycky o špičkové odborníky, kteří kromě odbornosti projevili i značné znalosti z podmínek v oboru amatérského filmu, který se v mnohém od toho profesionálního liší.
Existovali ale na druhé straně i ti, jejichž jediným zájmem bylo jen to dvoudenní nebo i třídenní hodnocení soutěžních snímků. Všichni ale dohromady věděli, že na rozdíl od velkých profesionálních štábů točí amatéři v menších skupinách a v době videa dokonce už i jednotlivci, kteří točí sami. Samozřejmě, a to jen v několika málo případech se stalo, že někdo z porotců z nějakého ryze subjektivního důvodu se zamiloval do něčeho, čemu se říká slušně „nekonvenční nebo nekonformní“, a prosazoval svoje názory i proti ostatním a ti, když se nechtěli jeho přesvědčivosti dostatečně bránit, se raději připojili na jeho stranu. Diváci se při vyhlášení výsledků nestačili divit, kdo z těchto „zajímavých“ autorů dostal hlavní cenu. Není třeba se k tomu vracet, ale stalo se. Přitom šlo o nezpochybnitelné pedagogy nebo režiséry, kteří takto rozhodli. Nelze se divit, že se někteří autoři ptali, jestli na té škole, kterou dotyčný absolvoval, něco o filmu vůbec vědí.
Žijeme v době, kdy došlo, doufejme jen dočasně k útlumu konání soutěží s fyzickou přítomností autorů. Soutěž za soutěží se buď odkládá, nebo se mění ve svém programu tím, že se akce koná bez přítomnosti autorů a hodnotí se snímky, zasílané pořadatelům elektronicky. Ano, filmy lze hodnotit i na dálku. Snad právě proto došlo k napsání tohoto příspěvku, s využitím této vynucené přestávky.
