Som silným zástancom skutočného autorského filmu. Proti násiliu vo filme nemám nič, pokiaľ sa jedná o autorskú tému, kedy sa autor nesnaží napodobniť to čo videl v kine alebo v TV a podáva svoj vlastný pohľad na problém. Myslím si, že mnohý mladý autori nemajú poňatie o zabíjaní a násilí a nedokážu autorským spôsobom o ňom rozprávať - ich jedinou skúsenosťou je stretnutie s Tarantinom a Terminátorom.... Samozrejme česť výnimkám. Prečo by mali točiť ako Bergman? Prečo by mal niekto napodobňovať jeho rukopis? Čo tak hľadať niečo nové? Dopredu určené témy plné schématizmu (niečo ako socialistický realizmus) ma už nebavia. (Spomeňme si, aký bol Robert Bresson)

Šlo mi o polemiku s plošným odsuzováním určité skupiny filmů a jejich autorů, o neschopnost relevantní reflexe. Napodobování patří k vývoji, nikdo nezačne točit ve 13ti letech osobitá "umělecká" díla (to jsem chtěl říct tím Bergmanem). K tomu vede cesta. Jinou věcí je intertextualita děl, s čímž souvisí i to násilí. O skutečném zabíjení nemají většinou ponětí (zaplať pánbůh) ani jiní filmaři. Interpretační posun spočívá v reflexi filmového média či vyprávění a zobrazování jako takového a v reflektování jeho recepčních kódů. Jinými slovy filmem můžeme komentovat i jiné filmy a jejich vnímání. Nejde jen o komenář k žité realitě (z toho plyne nepochopení např. Tarantina). A jen drobnost k autorskému filmu, za jehož zastánce se, pane Chovanče, označujete. Měl jste zřejmě na mysli tzv. "umělecký" nebo "artový" film. Jako "autorské" dílo se chápe takové, jehož všechny složky jsou podřízeny vizi jednoho člověka (nejčastěji režiséra) a nemluví mu do toho nikdo jiný nebo jen minimálně (např. producent, invstor, ale i kameraman, herec, scenárista). V televizní praxi bývá jako autor označován nejčastěji ne režisér, ale člověk skrytý pod titulkem created by (např. J.J. Abrams nerežíroval všechny epizody Lost, ale je "duchovním" otcem a kontrolorem). Paradoxně v amatérském filmu lze nejčastěji mluvit o "autorském" filmu, neboť jde většinou o dílo jednoho tvůrce (od námětu po finální střih), ale málokdy o díle původním a uměleckém.

Vážení filmoví přátelé.
Pro mě je a vždy bude zážitek,vidět film,který mě osloví něčím novým.Každé nové poznání,ať je zabudováno v dokumentu,hraném,či animovaném filmu přináší člověku radost.Neboť umění,filmové,či jiné,má obrovskou moc ovládat člověka,formovat ho,někam ho posouvat.Film,z kterého teče krev,ozývá se střelba,rvačka,násilí,mlácení ,nás samozřejmě také formuje.
V jedné mateřské škole byl proveden psychologický test.Děti byly pozorovány jak si hrají po promítnutí pohádky s agresívní tématikou.Později tytéž děti byly opět pozorovány po projekci klasické pohádky.V prvním případě si děti chtěly hned vyzkoušet,co viděly.Nechápaly,že někoho kopnout,strčit,praštit bolí.Vždyť ve filmu to byla jen a jen legrace.Po druhé projekci se na dětech neprojevily žádné známky násilí.
Zamysleme se,my lidé,kam vlastně směřujeme,čeho chceme jako lidstvo na této planetě dosáhnout,jaké hodnoty předáme našim budoucím generacím.Umění bylo,je a bude vždy ukazatelem cesty.Půjdeme cestou krve a násilí?Jaké umění přijmeme,takoví se z nás stanou lidé,takový bude náš svět .Je to jen na nás.

Můj článek nebyl o výchově dětí. Pokud byste Vámi uvedené teze chtěla vztáhnout na dospělého diváka, nemohl bych plně souhlasit, i když vím, že napodobování existuje. F.X. Šalda kdysi řekl, že žádné umění nezkazilo člověka, který by nebyl zkažený před tím. Před lety nebyly akční ani exploatační filmy jako dnes, neexistovaly akční počítačové hry a lidi se přitom mordovali stejně jako v dnešní době, ne-li hůř. Byly války, krutě se mučilo, znásilňovalo a zabíjelo. Hm, zřejmě to bylo tím, na jaké obrazy se lidé koukali a jaké romány četli.
Jakékoliv umělecké dílo má vliv na své příjemce, ale nejde o jednoduše černobílé napodobování. Každé umělecké dílo se také vztahuje (explicitně či naopak) ke své době. I na klasické pohádky a "laskavá" díla můžeme pohlížet jako na společensky škodlivá a demoralizující (viz. téměř všechny české klasické pohádky a jejich vztah k době jejich vzniku). Akční film s brutálními výjevy může mít pro své tvůrce i diváky katarzní či terapeutické účinky. Nelze pohled zjednodušovat. Také můžete brát podobná díla jako reakci na "Vaší" kulturu, která v době, kdy se zde vládly totalitní režimy, zavíralo se a vraždilo, produkovala nekonfliktní a hodné "obrazy", kterými své příjemce hladila a utěšovala je, že je vše v pořádku a že se nemusí nic dělat.
Obecně mi jde o cenzurování a osočování tvůrců z něčeho, co nedělají.

Zámerne som použil pojem "skutočný autorský film", to znamená, že dielo je naozaj autorské - autor je naozaj súčasťou diela, podáva svoj osobný a úprimný pohľad na tému, nekopíruje žiadne postupy, používa svoju formu, svoj názor, pohľad, vyjadrí svoje túžby... Čiže Lost nie je pre mňa autorské dielo (už len preto, že "autor" sa podriaďuje divákovi a tým sa jeho vízia stáva neúprimnou). Rovnako si myslím, že väčšina amatérskej tvorby je "neautorská" - to si uvedomujem hlavne na svojej tvorbe, keď vidím, že sa ešte len hľadám a nemám vyvinutý svoj stáli rukopis (ako teda Bergman, Bresson, Antonioni). Pojmu "umelecký" a "artový" som sa chcel vyhnúť, pretože o umení sa dá hovoriť nekonečne dlho a aj tak sa nikdy nedozvieme čo to je (pretože život je celkovo nepopísateľný - avšak umenie ho dokáže kompletne popísať).
Súhlasím, že takto 13-ročné deti nemôžu začínať, som však proti, aby točili filmy o zabíjaní. Čo tak začať jednoduchými montážnymi cvičeniami, kedy sa pokúsia zobraziť jednoduchú situáciu z bežného života? Považujem za nesprávne, začať brakom...
V žiadnom prípade sa nechcem zastávať súťaží v Česku, zároveň ich však ani nekritizujem. Vo veľkej väčšine som nespokojný s hodnotením porotcov, divákov aj predvýberových porôt. Rešpektujem však právo na subjektívny pohľad každého "diváka".

Bezesporu zajímavá diskuze. Úvodem si dovolím jen poznamenat, že většina příznivců násilí, střelby, krve a jiných rekvizit žánru nebyla ani na vojně, v lepším případě vlastní modrou knížku. To je možná klíčovým momentem oněch rozporů, neboť teprve zkušenost na vlastní kůži prožitá teprve činí z ničeho něco. Bohužel v této prosté větě je řečeno vše. Prožijte nejprve nějaké skutečné vlastní příběhy a pak se je pokuste sdělovat ostatním. Pak teprve začněte vyprávět. A jesti se ve filmu střílí a uřezávají hlavy nebo se jen procházejí milenci v parku, je mi srdečně jedno. Tedy pokud tomu dokážu uvěřit...

Argumentovat vojnou není fér v momentě, kdy máme skoro deset let profesionální armádu. Navíc co má armáda společného s gangstery, drogami nebo zombíky?:) Jiří Menzel na toto téma argumentoval, že natočil film o závodech na motorkách (Smrt pana Baltazara) a přitom by na podobný stroj nikdy nesedl a že ačkoli celý život žije v Praze, natočil film o životě na vesnici. Ale hlavně mnoho filmů, o nichž se bavíme, se nechce vyjadřovat explicitním způsobem k realitě a žádné společenské problematice. S tou jejich filmy nemají a ani mnohdy nechtějí mít nic společného. Přitom je ale automaticky nemůžeme považovat za méně hodnotné (nebo můžeme, ale těžko si to obhájíme). Jak jsem již zmiňoval, mnohdy jde o osobité komentáře jiných filmů a popkultury jako celku. Jde o Hru, zábavu a ne změnu světa. Můžeme s těmito díly nesouznět, ale neměli bychom je odsuzovat a používat přitom chybných hledisek.

Proti hravým filmům, kde krev stříká proudem a kulky sviští, nic nemám, ani nežádám, aby autoři vstoupovali do cizinecké legie. A už vůbec nejsem obhájcem konzervativního VH. Snad právě onen grafický přelud představuje klíč k pochopení, jakými cestami se ubírají estetické hladiny v establishmentu vzpomínaných soutěží. Zde pak vyvěrá pramen odporu ke střílení jako takovému. Když pak utrpí vítězství sladkobolný kýč, zdá se že dlouholeté osívání televizním klišé sklízí úrodu, neboť konečně se paskvil stal i měřítkem kvality. Proti tomu ovšem nelze bojovat bezkoncepčním vypouštěním projektilů ani honičkami v autech. Proto píši: sbírejte zkušenosti a hodně přemýšlejte, než začnete střílet. Chápu, že to není snadné, neboť zapnout knoflík u kamery nevyžaduje téměř žádnou námahu.

Pane Kameníku.
Nejen,že násilí ve filmech propagujete,z vašeho osočování vůči panu Pražanovi je násilí přímo cítit.Je tam ale i neúcta k člověku,který v životě něco dokázal a od kterého se filmaři mají co učit.Vy,pane Kameníku,toho o umění ještě moc nevíte,i když rád házíte učená slova,aby vaše ego vypadalo.Prosím,přečtěte si něco nejdříve z vývojové psychlogie,abyste pak nepsal nesmysly o záporných dopadech klasických pohádek.Dalším nesmyslem je tvrdit,že umění neovládá člověka/nejde přeci jen o umění filmové/.Jen příkladem-rituální malby v jeskyních,náboženská tématika,díla vlastenecká...atd.Dokonce i černá magie má své oltáře.O dopadu umění na člověka věděly i totalitní režimy,proto uměleckou tvorbu držely vždy v kleštích.Pane Kameníku,některé z vašich filmů jsem viděl.Určitě máte talent.Tvořte a o tom,co chcete divákovi sdělit pečlivě přemýšlejte.Třeba někdy dáte panu Pražanivi za pravdu.Držím vám palce.

Nemyslím si, že bych pana Pražana z nějakého osobního hlediska napadal. Četl jsem dvě jeho knihy o historii amat. filmu, které považuji za záslužné a několik článků publikovaných ve Videohobby v průběhu uplynulých let týkající se zde diskutovaného tématu a ty pokládám za odborně nepodložené. Věk, tituly, ani bývalé zásluhy nezaručí, že se člověk nemůže v něčem mýlit. Pokud poukazujeme na negativní projevy umění a zaštiťujeme se "vědeckými" výzkumy, statistikami a zjištěními (např. o tom jak škodí násilné filmy nebo hry), měly bychom se ohánet konkrétními studiemi, odkazovat ke zdrojům a příslušným publikacím. Netvrdit, že někdo někde učinil nějaký výzkum, z kterého plyne cosi. Snad nebude autor přistupující k danému tématu na seriózní badatelské úrovni osočován z prezentace ega.
Umění a magie je nadlouho a u těch pohádek (a co je vlastně klasická pohádka?) došlo zřejmě k nedorozumění. Nehovořil jsem vůbec o vývojové psychologii, ale ideologických stereotypech přenášených na dětské diváky (pejorativní zobrazování určitých společenských skupin jako církev nebo šlechta, relativizace zla formou legračních strašidel apod.). Nic není černobílé.

Pokiaľ mladý ľudia (hlavne deti) budú násilie vnímať ako "hru" a "zábavu" bude to mať dopad na ich zdravie (napríklad psychiku) - a naozaj dôjde k zmene sveta - podľa môjho názoru to bude negatívna zmena. Myslím že nemôžeme pochybovať, že umenie ovplyvňuje život - to čo je možné v umení, je možné aj v živote a čo je možné v živote, je možné aj v umení.

Moc filmu spočívá právě v principu "jakoby". Jako divák i tvůrce si díky této "hře" můžete vyzkoušet i věci, které byste v reálném životě nikdy neudělal. Nepleťme si kino s kostelem.

"Jakoby" znamená klamať samého seba... O tieto "virtuálne" zážitky nemám záujem. Ospravedlňujem sa, ale snažím sa hľadať idealistickú cestu.

Neklamete přeci sebe sama, když o daném principu víte. Film je virtuální i "klamavý", je to jeho podstata. Díky "nedokonalé" povaze lidského zraku, vytváří iluzi pohybu. Film je vždy "lež", protože není v jeho možnostech být objektivní a právě v tom je i jeho síla a smysl.

Dobrý den,
dovolím si také několik poznámek. Tato otázka není vůbec jednoduchá a proto oceňuji reakci pana Kameníka v tom, že otevřel diskusi na téma, které bylo doposud velmi jednoduše a jednostranně nahlíženo. Jak jinak porozumět "fenoménu" než ho zevrubně, skrze nejrůznější měřítka prozkoumat? Nelze paušálně násilí ve filmu a televizi považovat za špatné a kazící mládež, protože jak jeskyní malby, tak biblická témata nejsou vždy malebná a spirituální. Často se v nich objevují motivy násilí, jde jen o to, jak si ho ten, kdo si je prohlíží vyloží. A jsme u jádra věci. I filmy plné násilí mohou mít myšlenku, jde o to být jí přístupni. Napadá mě spojistost s takzvanou coolness dramatikou, která nešetří sprostými slovy, zabíjením, sexem. Přesto se dostala na nejvýznamější světové scény. Protože autoři, ketří ji píší se takto k něčemu vyjadřují nebo sama jejich díla něco vypovídají o době dnešní ale i té minulé. Divák zvyklý na Moliéra a neochotný hlouběji se zamyslet je však zavrhne jako povrchní a prvoplánové. Zkrátka otázka vlivu viděného na uskutečněné je natolik komplikovaná (věděcké výzkumy jsou nejrůznějších protichůdných názorů), že bych se jí vůbec vzhledem k tématu, které je zde předloženo, nezabývala (klučičí hry na zabíjení a střílení jsou přirozené, pro vývoj důležité v jakékoliv době, jen se mění hračky). Místo toho je třeba reflektovat díla samotná, popř. to, co tedy skutečně ve své podstatě vypovídají. Svět kolem nás není idyla a není to kvůli filmům a počítačovým hrám.
Další věcí je otázka osvojení si a postupného vytvoření si filmového jazyka. Tímto reaguji na pana Chovance. Podle mého inspirace "akčními filmy" (akční ve smyslu, že se stále něco děje, jsou dynamické) vede k rozmanitějšímu využívání filmové řeči než jednoduché etudy ze života. Takových filmů na soutěžích vidíme také mnoho. Roztmívačka, budík, člověk v posteli, budík zvoní, on ho zaklapne, vstane, vykoná nutnou hygienu, jde ven, potká holku, dlouho si povídají a pak jdou domů, zatmívačka. Už vůbec v tomto ohledu nemluvím o amatérských dokumentech, které postrádají jakoukoliv invenci.
V neposlední řadě bych chtěla upozornit na pro mě snad až pobuřující dělení filmařů na "hodnější" a "horší"...to už skutečně zavání schematismem.
Zkrátka, je třeba se zabývat podobnými tématy zevrubně v širším interdisciplinárním kontextu, zvlášť, když už má někdo potřebu je nazvývat "fenomény". Snažme se analyzovat a pochopit a na základě toho se poté rozhodnout, jestli soudit či ne..

PS: Otázka vztahu nového trendu ke starému je věčná. Vezměme si ve své době odsuzované impreionisty atd atd. Za pár let se to, co nám přišlo nepřípustné, normalizuje a příjde nová vlna, která se vůči tomu vymezí. Proto bych se o amatérský film nebála. Nebála bych se, že ustrne v jednom tématu a v jedné formě. Je to vývoj a je to tak správně...

Samozrejme, že postupné osvojenie filmového jazyka je dôležité, s tým súhlasím... Ale prečo by deti nemali začínať etudami? Veď nemôžu od začiatku ovládať filmovú reč... Postupom času sa môžu ich vytvori kľudne stávať "akčnejšími"... Mimochodom, tento problém sa snažím pochopiť úplne otvorene a som presvedčený, že umenie aj neumenie (aj počítačové hry) nás silne ovplyvňujú. Žiaľ, mám negatívne skúsenosti a mám to osobne potvrdené vo vzťahu k ľuďom, ktorých dlhodobo osobne poznám.

mnoho filmů, o nichž se bavíme jsou pouhé etudy. obyčejná přestřelka je ideální pro etudy. má daný jednoduchý děj, jasný začátek a konec, umožňuje rychlé i pomalé střihy, krátké i dlouhé záběry i jejich vhodné míchání. tvůrci se naučí oreintovat v prosotru, dávkovat (narativní) otázky a postupně na ně odpovídat.naučí se střídat velikosti záběrů. vyjadřují se obrazem a střihem, ne dialogy. navíc je to v jistém věku baví více než scénka, kdy v parku podává chlapec dívce kapesníček...