Vladimír, celkom s Vami súhlasím. Ja tiež uvažujem občas nad hodnotením kvality filmov divákom, ale i odbornou porotou. Na túto tému sa pozerám aj z iného uhla. Podľa mňa je možné na delenie filmov do kategórií "profesionálny" a "amatérsky" nazerať aj takto: Profesionálny komerčný film má za cieľ prilákať svojou témou a spracovaním k pokladniciam kín čo najviac platiacich divákov a úspešnosť filmu sa posudzuje podľa výšky zárobku. Na rozdiel od toho amatér tvorí film pre určitú skupinu divákov, v ktorej naozaj nezáleží na početnosti, niekedy stačí pár spokojných divákov, ktorým amatérske dielko učarovalo. Teda aj ten film je výborný. Resumé: Pre profesionálny film je dôležitá téma, oslovujúca najširší okruh divákov, pre amatérskeho filmára je ním zvolená téma pre neho samotného a pre cieľovú skupinu divákov výsostne najdôležitejšia. Preto porota by nemala posudzovať u amatérskeho filmu tému, kritika témy amatérskeho filmu by mala byť tabu pre porotcov. Naopak, porotca by mal posudzovať tvorivé schopnosti autora pri uchopení a vyrozprávaní témy bez ohľadu na to, či mu je téma blízka alebo nie. Ja som tiež zažil prípad, keď porotca na súťaži amatérskych filmov pri jednom z filmov vstal a odišiel so slovami "to ma nezaujíma". Aj iný prípad: Pri premietaní filmu s tematikou speváčky, kuchárky ľudových jedál a zberateľky ľudových tradícií Gemera predseda poroty len kývol rukou a s poznámkou "to je jenom takový regionální" zo sály uprostred projekcie odišiel. Myslím, že také urážky si žiaden amatér nezaslúži. V 3/2011 Videohobby pán Ing. Emil Pražan sa dotkol aj tohoto citlivého miesta pri posudzovaní filmov a som mu za jeho názor vďačný. Aj ja si myslím. že v porote by nemali sedieť len odborníci z vysokých filmových škôl alebo z profesionálnych televízií, lebo u nich v podvedomí stále rezonuje (komerčná) úspešnosť témy, nie ohodnotenie schopností autora filmu. V porote by bolo vhodné občas dať miesto aj vyspelým filmovým amatérom, ktorí vedia, o čom to je. K diváckemu hodnoteniu som trochu skeptický, pretože diváci sú rôzni, tiež posudzujú len tému a je pochopiteľné, že tá nemusí oslovovať tých, ktorí nie sú členmi tej skupiny divákov, ktorým bol film určený. Ale hlasujú a výsledok nie je objektívny. Som rád, že sa aj o týchto veciach začína diskutovať, pretože hranica medzi amatérskym a profi filmom je už veľmi tenká, ale bolo by veľkým nešťastím, keby sa tá hranica odstránila a keby amatéri začali sa modelovať do klišé profesionála. Lebo také témy, ktoré si vyberajú amatéri, nie sú v strede záujmu komerčných projektov a, našťastie, práve amatéri ich spracujú pre radosť svojho okruhu divákov a odmenou im je len ich vďačnosť. Vlado, rád sa s Vami o týchto našich názoroch porozprávam. Aj keď sa možno iným čitateľom týchto komentárov nebudú naše myšlienky páčiť a možno aj pridajú svoj názor. Ľ. Patsch.

Pán Ľubor, ďakujem Vám za Vašu verejnú reakci k mojej úvahe. Je jasné, že táto téma má potenciál pre ďalšiu diskusiu a môže priniesť aj celú radu názorov. Možno aj kontraverzných, hlavne čo sa týka atribútov profesionálneho vers. amatérskeho filmu. Idea mojej úvahy spočíva v tom, že len kvalitná a hodnotná filmová produkcia može pôsobiť a intelektuálny vývoj („kultiváciu“) diváka, ktorý bude následne schopný diferencovať medzi tzv. filmovým paškvilom a skutočnou umeleckou hodnotou. K tomu len poznámku – iste, aj komerčné filmy, kde napr. super-hrdina zachráni planétu pre mimozemštanmi, alebo kde jediným riešením je vystrielať polovicu mesta, sú súčasťou dnešnej kinematografie a slúžia len na pobavenie diváka (a naplnenie kasy producenta), ale myslím si, že táto komerčná produkcia má veľmi krátky „čas rozpadu“. Aspoň by mala mať. Ako raz povedal básnik Milan Rúfus: „To, čo je v umení plnšie a hutnejšie zostáva usadené na dne, pričom to ľahké odpláva do neznáma“. To by malo platiť aj vo filmovom umení. A ja stále verím, že platí. Dôležité je, aby sa dostalo väčšej spoločenskej podpory tým skutočným hodnotám vo filmovej tvorbe. Len takto si možeme toho nášho diváka - a človeka ako takého, „kultivovať“.
Ďaľšou vecou pre potenciálnu diskusiu je otázka hodnotenia tých našich filmových diel – vyrobených takpovediac „na kolene“. Iste, profesionálny filmár resp. kritik bude mať vždy svoj profesionálny názor. Treba ho rešpektovat a poučiť sa z neho. S týmto máme všetci, my amatéri, svoje skúsenosti. Tu sa očakáva skutočne vysoká miera objektivity hodnotiacej poroty .. a aj trochu nadhľadu resp. tolerancie zo strany tých profesionálov. Veď napr. príprava štylizovanej scény je v našich amatérských podmienkach často na hranici nemožného. Pritom, dôkladný a naozaj poctivý prístup od prípravy scenára až po postprodukciu filmu by mal byť zvlášť hodnotený. A námet ? To je kapitola sama o sebe. Všetko toto by malo priniesť intelektuálne obohatenie, nové poznanie a aj duševnú emóciu. Nepochybujem o serióznom prístupe väčšiny profesionálních hodnotiteľov (hoci mám-e rôzne skúsenosti), len som chcel svojou úvahou načrtnúť myšlenku, že len umelecky hodnotný film s vysokou pridanou hodnotou a hlavne jeho „propagácia“, môže byť podmienkou, aby aj menej „kultivovaná“ časť divákov pochopila, kde sú tie pravé hodnoty umenia.
Celkom určite budem rád, keď na túto tému budeme diskutovať, pretože to iste prinesie vzájomné názorové poznatky.

Tvorba je jen jedna. Zda jde o dílo "profesionální" nebo "amatérské" je zcela podružné. I "amatér" točí pro diváky a pokud jej prezentuje veřejnosti, měl by umět téma zobecnit a zjímavě podat. Volat po tom, že by se na "amatéry" měly brát nějaké ohledy je kontraproduktivní. "Amatérský" film může být uměním stejně jako film profesionální, záleží jen na vkladu autora. Věřte, že "profesionální" porotce dokáže vnímat produkční limity "amatérského" natáčení, dokáže hodnocení přizpůsobit i věku autora (mám na mysli především dětské nebo náctileté tvůrce), zároveň ale moc dobře ví, že "amatérský" filmař je už pak omezený pouze sám sebou! Výsledný snímek si může natočit podle vlastního uvážení bez ohledu na diváckou atraktivnost, přání zadavatele či donátora. Bohužel mnoho amatérů tuto svobodu zahazuje a natáčí umělecky bezcenné klony profesionálních filmů, jimž se stejně může přiblížit jen dílčím způsobem. Teď nenarážím pouze na nápodoby hollywoodských žánrových snímků, o které se často bezzubě pokouší právě mladí autoři, ale mám na mysli i starší tvůrce dokumentárních filmů, kteří se domnívají, že natáčí hodnotné filmy, že své diváky kultivují a přitom jen impotentně napodpobují konvenční televizní formáty. Všichni touží napodobovat řemeslo profíků, ale nechápou, že mají v rukou možnost vytvořit zcela svébytné a originální dílo. "Profesionální" porotce toto může vidět spíš, než porotce, který má zkušenosti pouze s natáčením "amat." filmů. Proto já třeba považuji filmy Vladimíra Ruly za stejně hodnotné jako filmy Jan Němce, Věry Chytilové nebo Karla Vachka, ačkoli řada jiných může pana Rulu považovat za diletanta.
Koncept dělení filmů na "intelektuální a hodnotné" a na "škvár" je už poněkud přežitý a spíš svědčí nevzdělanosti, resp. zaostání ve vnímání uměleckého díla někdě v 60. a 70. letech. Odmítání žánrových hollywoodských filmů ze strany pana Pražana a dalších z okruhu přispěvatelů časopisu Videohobby vypovídá o neschopnosti rozlišovat nuance současné kinemtografie. Škoda, že nedovedou (stejně jako krev a násilí v nadsazeném žánrovém filmu) odsoudit i sentimentalitu a selankovitost epigonů třeba takového Jana Špáty.
Film může být hodnotný a mít výpovědní hodnotu v jakémkoli žánru a v jakémkoliv tématu, stejně tak může být zbytečný a hloupý, byť by se věnoval třeba odkazu TGM nebo Antonína Dvořáka.

Jen pro doplnění, že dělení filmů na brakové a "umělecky hodnotné" stojí na vodě odjakživa: klasický němý film zlatého fondu Upír Nosferatu je formální brilantní ukázkou film. expresionismu a přitom jde o upírský horor. Křižník Potěmkin si dnes připomínáme pro to, jak je natočený a jistě ne pro své téma, kterým je oslava bolševické revoluce.

Pán M. Kameník, Váš názor rešpektujem, ale odpovedať Vám v celom rozsahu Vašich podnetov je tu prakticky nemožné.
Pripájam len svoju krátku myšlienku.
Tvorba je len jedna, snáď je lepšie ju ale nazvať invenciou. Áno, v tejto rovine úvah je jedno či ide o amatéra alebo profíka. Ale pri realizácii tvorivého/umeleckého nápadu, zvlášť vo filme, to už tak jedno nie je. Tu nejde teda o to, aby sa bral ohľad na silne obmedzené produkčné možnosti amatérkeho filmu v porovaní s tým profesionálnym. Porovnať amatérskeho tvorcu s profesionálom sa v tomto ani nedá. Ide ale o to, aby sa pri amatérskom filme jeho tvorca a hlavne divák viac zameral na obsahovú hodnotu. Ja nepochybujem o tom, že to vačšina profesionálnych porotcov amaterskych projekcií aj takto aj vníma. Inými slovami, možete mať akúkoľvek tvorivú slobodu, keď nemáte na to možnosti, aby ste použili profesionálny sposob stvárnenia svojich predstáv. Mám na mysli napr. výpravu filmu, budovanie scény, techniku osvetlenia… Ako príklad stačí - film s historickou témou. Je zrejmé, že filmy tento žáner je po tejto stránke najnáročnejší. Ale svojou povodnou úvahou som nechcel skĺznuť do tejto roviny diskusie.

Pri myšlienke o hodnotách filmu vers. kultivácie diváka sa však musím ohradiť. Ja osobne nemám pocit, že vo svojej tvorbe (a to platí aj pre mnoho amat. kolegov-filmárov) niečo napodobňujem, dokonca „impotentne“. Ako diváka ma oveľa viac osloví film so silnou myšlienkou a to aj napriek jeho technickým chybám resp. produkčným nedostatkom. A použitie ("kopírovanie") už inde "publikovanej" filmovej reči nie je pre mňa to hlavné. A o to ide. Podstatné je dať divákovi hodnotu, poznanie a myšlienku a nie len sériu "avangardne" nastrihaných pekných obrázkov. Ťažko ma budete presviečať o tom, že nemám rozlišovať filmy „intelektuální a hodnotné“ a „škvár“. A verte tomu, že nijako nezaostávám „ve vnímaní uměleckého díla“ resp. nemám pocit, že som málo vzdelaný. Pre objektívnosť musím povedať, že aj ja si pozriem občas horror, alebo filmovú „americkú“ akciu (niektoré sú vo svojom film. žánri dobre urobené), lenže tieto filmy aj tak beriem – ako číru zábavu, ktorá nemá často s velkým umením veľa spoločného a neprináša trvalejšie hodnoty.
Je jasné, že záber tejto diskusie je veľmi široký a tak je ťažko ju tu doširoka rozvinúť.
Pán M. Kameník, mám rád diskusie, kde sa stretávajú rozne názory. Verím, že moj komentár aj takto budete brať. Polemika vždy vedie k nejakému vývoju a vzácnému obohateniu a tak by sme mali aj ku nej pristupovať.

Já pochopitelně nepsal o vašich filmech, ani jsem je možná neviděl. Čerpám z mnoha festivalových projekcí. Nutno dodat, že napodobování televizní dokumentární produkce je fenomén celosvětový, takže není třeba české amatérské dokumentaristy nějak vehementně hanit. Dohledejte si jedno ze starších čísel časopisu Iluminace, kde o tom píše jeden francouzský filmový historik. Mohu dohledat jeho jméno a jaké to bylo přesně číslo (celé bylo věnováno amatérskému filmu).
Vladimír Rula je přínosný v tom, že filmy jako dělá on, si televize sotva může dovolit. Samotná volba tématu nebo myšlenky ještě nezaručuje invenci nebo hodnotu (viz. Ejzenštejnův Potěmkin). Můžete točit o víře, holocaustu, nějaké památce nebo soucitu mezi lidmi, ale samotná volba obsahu nijak přínosná není, opět záleží na invenci uchopení. A o tom jsem mluvil. Musíte filmem říct něco nového nebo zajímavého (nahlédnout z nezvyklého úhlu). To už byste musel mít hodně přínosné, objevné a silné (zřejmě tabuizované) téma, aby nezáleželo na zvolené fimové řeči, jak píšete. To je totiž další překonaný předsudek, že obsah je víc než forma či naopak. Oboje nelze oddělit. Porovnejte, jaká témata a jak zpracovává Helena Třeštíková, Miroslav Janek, Erika Hníková, Martin Mareček nebo Remunda s Klusákem a co točí amatéři. Přitom i amatéři by si mohli zvolit témata podobná (byť třeba v regionálním zúžení), bohužel většinou opakují stokrát viděné a napsané a k tomu používají notně zastaralou formu (anachronicky podaný komentář, konvenční střih, obraz ilustruje řečené, patetická hudba). Vím, že se v tom neshodneme, ale já když vidím na amatérském festivalu blok dokumentů, tak si většinou připadám, jak v 19. století. Objeví se občas výjimka (vybavuje se mi třeba "esenciální" film pana Kusky o práci koní), ale většina filmů je bohužel nezajímavá.
On je to zřejmě taky generační problém, propast mezi mladší a starší generací amatérů je hluboká jak Macocha (mezi profesionály tomu tak není). Starší tvůrci kárají mladé, že nejsou dosatečně hlubocí a kultivovaní a mladým je tvorba starší generace většinou zcela lhostejná nebo pro smích.