Proti hravým filmům, kde krev stříká proudem a kulky sviští, nic nemám, ani nežádám, aby autoři vstoupovali do cizinecké legie. A už vůbec nejsem obhájcem konzervativního VH. Snad právě onen grafický přelud představuje klíč k pochopení, jakými cestami se ubírají estetické hladiny v establishmentu vzpomínaných soutěží. Zde pak vyvěrá pramen odporu ke střílení jako takovému. Když pak utrpí vítězství sladkobolný kýč, zdá se že dlouholeté osívání televizním klišé sklízí úrodu, neboť konečně se paskvil stal i měřítkem kvality. Proti tomu ovšem nelze bojovat bezkoncepčním vypouštěním projektilů ani honičkami v autech. Proto píši: sbírejte zkušenosti a hodně přemýšlejte, než začnete střílet. Chápu, že to není snadné, neboť zapnout knoflík u kamery nevyžaduje téměř žádnou námahu.